Když se chce někdo cítit vyjímečný nebo když chce zazářit před návštěvami, nejednou ve svém příbytku opovrhne jak vcelku běžným linoleem, tak i neméně běžným tuctovým kobercem. Protože to sice poskytuje člověku dobré služby, ale přece jenom to není nic zase až tak světoborného.
Pokud chce být takový člověk – jak se hezky česky říká – ‚in‘, pořizuje si na podlahu svého bytu něco luxusnějšího. Například ručně tkaný perský koberec.

Je v tom jistá dávka vychloubačnosti, to bezpochyby, ovšem nejen té. Protože tento typ koberců oplývá mimo své vyšší ceny, za níž stojí složitý způsob výroby, třeba i vysokou odolností a originálním vzhledem.
Výroba takového ručně vázaného koberce není žádnou prkotinou. Jeden takový ručně vyrobený koberec vzniká v průměru osm měsíců, ovšem výjimkou není ani víc než jeden celý rok, je jedinečný a časem na hodnotě nejen netratí, ale naopak získává. Čímž se liší od koberců vyráběných strojově, jichž se nadělá za srovnatelný časový úsek hromada a nejsou ničím víc než spotřebním zbožím.
Tím, co oba typy koberců odlišuje jeden od druhého, je pak i jejich kvalita. Protože ty perské, vázané uzly Persian Senneth, vydrží podstatně více než nějaký sériově vyráběný materiál.
Perské koberce se rovněž vyrábějí z ryze přírodních materiálů, které jsou odolnější proti opotřebení, lépe se čistí a déle pak čisté i zůstávají, a stálejší jsou i barvy na nich, jež jsou přírodního původu a nevyvolávající alergii.
Pokud se pro perský koberec rozhodnete, máte stran materiálu na výběr z
a) bavlny
b) vlny
c) juty
d) hedvábí
e) či zvířecí srsti

Přičemž tím nejběžnějším materiálem je kombinace vlny a bavlny.
Pro perské koberce je typické mimo jiné i to, že má mít každý z nich svůj význam. Bývají tak do nich například vetkány výjevy z bitev, příběhy tragických nešťastných lásek, jsou tu vyobrazeny významné osobnosti, náboženské příběhy, květiny, zvířata nebo různé tvary. Zřejmě nejčastější jsou ale modlitební oblouky a strom života, váza nesmrtelnosti či smuteční vrba jakožto symbol smrti.
Z barev pak převládají ty zářivé, hlavně červená a modrá.
Takové . Sice to není zrovna levný špás, ale když člověk vezme v potaz, že při správné péči vydrží i přes padesát let, bylo by hříchem si takový nekoupit. Stejně jako jsou dnes už za hlupáky ti, kdo namísto dražších úsporných svítidel používají zbylé levnější nehospodárné žárovky.