Kompaktní zářivku, anebo LED diodové světlo? Lidé dnes dávají spíše přednost polovodičovým čipům, a to z toho důvodu, že kompaktní zářivky nemají příliš dobrou pověst. Ty současné výrobky však nejsou srovnatelné s těmi z 90. let, jsou mnohem sofistikovanější a mohou konkurovat svým diodovým souputníkům.

Vývoj kompaktních zářivek neustal

Jestliže máte možnost instalovat svítidla pro klasické trubicové (lineární) zářivky, vyplatí se z hlediska životnosti. Je to z toho důvodu, že mnohem delší počet hodin v provozu zvládne předřadník (přibližně 40 – 70 tisíc hodin) a stačí tedy v průběhu času měnit jen trubice.

Ne vždy a všude je však prostorové i estetické řešení tohoto typu svítidla vhodné. Častěji se setkáváme s lustry a lampičkami s koncovkami typu Edisonových závitů E27 a E14 a právě to byl důvod na přelomu 80. a 90. let minulého století přijít na trh s novými modely osvětlovací techniky, které by mohly nahradit ekonomicky nerentabilní provoz vláknových žárovek. Technologické postupy však byly v té době na počátku svého vývoje, první prototypy kompaktních zářivek byly značně omezené v teplotách chromatičnosti a v indexu podání barev a značným úskalím bylo zkracování životnosti vlivem častého zapínání. Stávalo se, že deklarovaná doba použití byla několikanásobně delší, než ta reálná. I přesto je lidé vítali v očekávání, že přinesou úsporu především finanční, jejich cena však nikoho příliš nepřesvědčila a lidé pak zůstávali na rozpacích, zda vůbec má smysl do takového nedotaženého projektu své peníze investovat.

Vývoj v laboratořích však neustal a současné modely jsou s těmi z devadesátých let na nesrovnatelně vyšší kvalitativní úrovni . Jediné úskalí, které přináší, je obsah rtuti v luminoforu uvnitř baňky. Není třeba sice panikařit, jestliže dojde k rozbití zářivky, rtuť zůstává na skleněných úlomcích, její koncentrace není vyšší, než 5 mg a do ovzduší pronikne jen stopové množství, ovšem představuje zátěž pro recyklační linky a je nutné je ukládat mezi nebezpečný odpad.