Tádžikistán je zemí, která je z velké části vytvořena z
pohoří. A není to pohoří, které by bylo právě malé. Jednotlivé hory dosahují až sedmitisícové výšky. Na jihu země je asi nejznámější hora, která dostala jméno PAMÍR.
·        Tádžikistán patřil dlouhá léta k Sovětskému svazu.
·        Po jeho rozpadu se tato země stává (roku 1991) nezávislou.

Lidé v Tádžikistánu jsou všeobecně považováni za velice přátelské a bezprostřední. Žádný návštěvník se nemusí bát, že by narazil na hradbu mlčení nebo nějaké nesnášenlivosti. Naopak. Tádžikové se rádi pouštějí s cizinci do hovoru. Dokonce jdou se svou pohostinností tak daleko, že se někdy i předhánějí, kdo uloví nějakého cizince na nocleh a stravu. A nemyslím na cedulky na domech, kde je napsáno „levné ubytování“.

·        Tady je vše zadarmo na účet hostitele.
Je to docela paradoxní. Tádžikové jsou velice chudým národem, ale se svým hostem by se rozdělili i o poslední sousto. Má to ale i jednu maličko stinnou stránku. Někteří místní obyvatelé se budou snažit získat na oplátku Vaše telefonní číslo, aby si mohli vymoci pozvání do České republiky. Takže s tím hostováním asi raději opatrně. Nechci vyvolat dojem, že je to země, kde Vám dají vše zadarmo. Za služby, kterými jsou například odtah auta, jízda taxislužbou, se platí docela dost.

Dokonalá příroda

Tádžikistán je země, jejíž příroda je opravdu překrásná. Jednou z perel této země je jezero ISKANDERKUL.
o   Jeho nadmořská výška je něco málo přes dva tisíce metrů a rozkládá se na ploše tři a půl kilometrů čtverečních. 
Jeho barva je nádherně tyrkysová. Kol kolem jsou štíty hor.Prostě pohádka. Kdo by si ale myslel, že tu najde i klid a ticho, tak je na omylu. Pokud budete mít ten nápad a vydáte se ke zmíněnému jezeru, tak věřte, že stejný nápad bude mít ve stejnou chvíli i několik stovek dalších turistů.